Holčičky ve Vídni - listopad 2007

Super zasněžený víkend na krásném modrém Dunaji.

Další Bojkovický víkend - říjen 2007

Další super návštěva u Moněnky - lezení na Skalce, pouť v Brodě, slivovička u Šrámků :-)

Konec velkého putování

Tak v neděli nadešel poslední den výpravy hometour nesoucí se ve znamení přesunu každé z nás domů. Já jsem to tedy nemusela nijak zvlášť řešit, ale všechny jsme dorazily v pořádku a to je hlavní věc. Doufám, že bude následovat další společná výprava v podobném duchu, ejchuchu. To je konec mého vyprávění, vážení. Mějte se všichni hezky.

Hurá na vodu!

V sobotu jsme musely přežít brzké vstávání a vyjely jsme do Českého Krumlova. Cesta proběhla v pohodě a dokonce jsme i velmi výhodně zaparkovaly, což v Krumlově někdy bývá problém.

Půjčovnu lodí Maleček jsme také našly hned, byla jsem totiž připravena a vytiskla si dopředu mapu. Jelikož jsme dorazily dříve, měly jsme ještě čas projít se vylidněným centrem (bylo po deváté ráno).

Pak nás naložila i s naším raftem dodávka, řidič se líbil Moně :-o a byly jsme odvezeny do kempu Pískárna v Zátoni. Odtud jsme zpět pokračovaly po vodě. Jízda tohoto úseku na raftu nevyžaduje žádné zvláštní vodácké umění. Přesto jsme měly jeden zádrhel v místě, kde bylo hodně kamenů a jedna mělčina za druhou. Raft se nám zasekl uprostřed řeky na šutru a nechtěl se hnout. Tak Hruš vystoupila z lodi, aby ji odstrčila. Pak ale skoro zapomněla nasednout nebo možná nechtěla, protože se bála jet dál??? :-)

Všechny jezy jsme zvládly, až na jeden, který jsme musely přenést. Dojely jsme brzy a měly jsme ještě dostatek času na zevrubnou prohlídku Krumlova. Bylo horko a zapomněly jsme se namazat, takže na našich ramenech byl nápor slunce opravdu znát. Navíc se nám nedařilo najít hospodu, kde by jsme se pěkně a za slušnou cenu najedly. Kamarád mi doporučil svoji, kde pracuje, ale ta se svým umístěním pod zámeckými schody rozhodně lidová nebyla. Hladové a žíznivé jsme se plahočily rozpálenými ulicemi a jediná z nás opravdu v pohodě zůstala Hruš, která si dala zmrzlinu, ledovou tříšť a trdelník a dle svých slov se naprosto zasytila. Ten bolebřich, co jí potom přepadl, samozřejmě nebyl z toho. :-)

Nakonec jsme vyjely z Krumlova, pití jsme si koupily na benzínce a zastavily jsme až v Prachaticích, kde jsme prošly náměstím a zakotvily v hotelové restauraci. Hruš ochutnala další značku piva - protivínský Platan a Moňa si dala gulášek "s pěti".

Večer byl náš poslední hometourovský a strávily jsme ho pokecem s mými rodiči a popíjením vína. Všichni jsme byli unavení, tak jsme brzy usnuli.

Přesun do Jižních Čech

V pátek ráno jsme se sbalily u Moni a vyjely z Bojkovic směrem do Volyně. Byla to dlouhá cesta, ale zvládly jsme to perfektně, až na malé zamotání se ve vesnicích před Pískem, kde byla objížďka.

Holky chtěly vidět Písek, takže jsme tam zastavily, došly se najíst a prohlédly si centrum a hlavně starý kamenný most. Pak se jelo k nám do Volyně, tedy přesněji do Přechovic.

Vzhledem k nabitému programu v minulých dnech, pátek byl docela pohodový den. Večer jsem holky vzala na pivko na bowling a na terásce jsme hrály mariáš. Bylo to celkem fajn.

Další dobrodružství na Slovácku

Ve čtvrtek jsme se probudily do dalšího pršlavého dne. Naším původním cílem bylo strávit noc na Slovensku pod širákem. Tento plán jsme ale již minulého dne odvolaly, protože počasí nám zkrátka nepřálo. Přesto jsme se však přes hranice vydaly, a to do nedalekého Trenčína a na Skalku, kde Moňa s kámošema leze.

Na česko-slovenských hranicích nechtěli celníci propustit Hruš, která neměla občanku ani pas, ale pouze potvrzení o tom, že se jí občanka dělá :-o. Nějak jí prostě nedošlo, že se pojede přes hranice. No, tvářili se na ten kus papíru všelijak, ale nakonec se jelo.

Na Skalce jsme původně chtěly zkusit něco vylézt, ale přihnal se déšt, a tak jsme zalezly do auta a jely do Trenčína. Aspoň jsme si ale předtím zaházely žabky do Váhu.

Trenčín se mi líbil. Dominantou města je obrovský hrad na skále, kam jsme samozřejmě šly. Zaplatily jsme si výstup na věž a malou exkurzi s výkladem průvodkyně, která ho měla dost špatně nadřený nazpaměť a pořád se chudák zakoktávala. Z věže byl krásný výhled na město i okolí. Pak zase pršelo, tak jsme se schovaly pod stříšku na kofolu.

Ze Slovenska jsme zamířily zpět do Bojkovic a Hruš opět projela na dobré slovo :-). Šly jsme navštívit Leňu Klimentovou, která bydlí kousek od Moni. Tam nám přichystali královské pohoštění a hlavně výborný karamelový řez, na který jsme se opravdu těšily.

S Leňou jsme se rozloučily a vydaly se do lázeňského městečka Luhačovice. Prošly jsme se po kolonádě a ochutnaly "Vincentku". No a výlet jsme zakončily pozdním obědem v rybí restauraci. Moc nám chutnalo, až na Hruš, která si nic nedala, protože jí bylo špatně. Čím pak to asi bylo, když předtím snědla lázeňskou oplatku, trubičku s krémem atd.... :-)

Když jsme se vracely z Luhačovic, začalo hrozně pršet a přišla bouřka. Uchýlily jsme se k Moně do bouldrovny, kterou si zřídili v místní sokolovně. Veruša si tam schrupla, Hruš a Moňa se poctivě snažily a já tak trochu :-).

Večer jsme chtěly konečně vyzkoušet nějakou bojkovickou hospodu, kde by točili "Janáčka", ale nějak jsme na tu správnou nemohly natrefit a byly jsme unavené, tak jsme šly domů. Nakonec jsme se pobavily velmi příjemně :-).

Moňa otevřela nějaké podivně šumivé víno od strýce, ale bylo dobré. Můj taťka mi později řekl, že úplně čerstvá vína mají často bublinky, takže zkažené určitě nebylo. No a hrály jsme Sázky a dostihy. Nejdřív to byla trochu nuda. Hruš se pořád vztekala, že stojí na distanci, ale pak se hra rozjela. My s Moňou jsme si to pod vlivem vína užily asi nejvíc. Vtipné bylo vzájemné přesvědčování k prodeji koní, které jsme potřebovaly do stájí. Moňa tak dlouho přesvědčovala Verušu, ať jí prodá Dahomana, že si to nakonec ani nezapamatovala, když jí ho Veruša konečně prodala. Chvíli jsme hrály, pak byla Moňa zase na řadě a povídá: "No tak Veru, už se rozhodni, jestli mi toho Dahomana dáš!" Pak jsem zase já Moně za jednoho koně nabídla trenéra a dala jsme jí vybrat, jestli chce dvojku nebo čtyřku a Moňa na to suverénně, že chce trojku! :-)

A večer ještě neskončil. Hruš s Moňou chtěly hrát mariáš, ale já s Verčou jsme to neuměly. Začaly nám ho vysvětlovat a přitom Moněnka vystřízlivěla a Verusha usnula :-). Tak jsme ve třech daly asi 2 hry a šly jsme spát. Opět další den naplněný zážitky a já už to pomalu ani nemám kam ukládat :-)).

Výprava do Bojkovic

Náš další den začal opravdu zajímavě. Zaprvé se přes noc změnilo počasí a ráno nás přivítaly déšť a zima a zadruhé Verushu trápily celou noc nepříjemné zažívací potíže. Když se situace poněkud uklidnila, sbalily jsme se a naložily vše do auta. Jakmile však Verča nastartovala, přepadl ji opět nutkavý pocit odběhnout na toaletu. Vyletěla z auta, ale do domu bohužel nemohla, protože Hruš nastavila alarm a ten mohl být deaktivován až po několika minutách. Veruša tedy zamířila do zarostlého prostoru přes ulici. V tu chvíli ji spatřila Hruš a vykřikla: "Panebože, tam ne, tam mají sousedi petangové hřiště!" Naštěstí to bylo kousek vedle, takže jsme za chvilku konečně v klidu odjely :-o.

Cesta k Moně probíhala relativně dobře, projížděly jsme neznámým krajem, zdálky jsme viděly hrad Buchlov a spoustu měst a vesnic. V Bojkovicích jsme vysadily Leňu a ubytovaly se u Haramijů. Ve třech dnech to byl čtvrtý dům, který jsem viděla a to mě fakt baví. Po svačince jsme se vypravily na výlet.

Naším cílem byla rozhledna na Velkém Lopeníku. Ovšem nečekaly jsme, že dostat se k ní bude tak komplikované. Nejprve jsme si užily výhledy na místní sjezdovky, které vypadaly fakt dobře, a také na vesničky, ve kterých prý jedí psy :-). Pak jsme zaparkovaly auto a vydaly se (údajně) směrem k chatě Jana, od které se sestupuje do Lopenického sedla. Pršelo a foukal vítr, no nebylo zrovna nejvhodnější počasí na výšlap, ale rozhodly jsme se to překonat a šly jsme dál. Za chvíli jsme měli všichni mokré boty a nohy, až na Hruš, která má nové pohorky. Pak jsme se ale rozptýlily u lesních malin. Veruša se zaposlouchala a říká, že někde slyší jezdit auta. Moňa nejdřív nic, a pak se nenápadně zeptala, odkud že je to slyší. Veruša jí někam ukázala a Moňa nás nechala krmit se malinami a odběhla kamsi do lesa. Za chvilku jsme slyšely, jak na nás volá. "Holky, pojďte, našla jsem cestu!" No, ale to jsme netušily, že je to ta samá silnice, odkud jsme před chvílí vyšly, akorát o 2 km níž. Moněnka si totiž trochu spletla směr.

Tak se vracíme zpět k našemu výchozímu bodu a už jsme u parkoviště, kde jsme nechaly auto a přišla moje chvíle. Ukázala jsem na cestu, kterou jsme před hodinou špatně vyšly a říkám: Hele, tady je nějaká cesta, nezkusíme ji?" Tak se potvrdil můj orientační nesmysl, Hruš a Veruša se mi smály a šlo se dál. Konečně jsme spatřily vytoužený ukazatel k chatě Jana a po nějaké době jsme tam i došly. I když místní značení nás opět trochu zmátlo, protože jsme dvakrát za sebou na cedulích četly: "Chata Jana, 500 m."

Sešly jsme do sedla a vystoupaly jsme kus pod nejbližší hřeben, kde byly opět ukazatele. Na Lopeník to bylo ještě 5 km do kopce. To už se nám moc nechtělo jít, měly jsme ještě další plány a přeci jen jsme se předtím dost zdržely. Tak jsme se vrátily k Janě a občerstvily se. Byly jsme první zákazníci ten den, ale musím uznat, že chata Jana byla opravdu krásná, nově zrekonstruovaná a byl zde nádherný výhled.

Pak nás Moňa zavlekla do starého lomu a muničního skladu, kde to bylo trochu strašidelné. Příjemně unavené jsme jely nakoupit do "Tisu" (místní obchoďák) a pak jsme si uvařily a trochu si odpočinuly.

Den však ještě nekončil. Další městečko, které jsme navštívily, byl Slavičín, kde bydlí Leňa. Kuči měla zrovna narozeniny, tak jsme jí popřáli vše nejlepší. Ona nás pak provedla Slavičínem a ukázala nám místní lesopark s dřevěnými zvířaty - tam to bylo super. Také jsme zkusily dvě slavičínské hospody, jedno byla tedy diskotéka, ale tam už jsme se moc nezdržovaly. A jinak já a Hruš jsme zkusily místní pivo - "Janáčka" a mne příjemně překvapily lidové ceny panáků v hospodě "U Talafy", kde má Leňa brigádu. Slavičínem protéká řeka, které se říká "Říka", to je taky husté.

V kostce to jsou zhruba všechny zážitky za ten den a že jich nebylo málo. Unaveně jsme večer padly do peřin a okamžitě vytuhly.

Prohlídka Brna

V úterý 3.7. 2007 jsme prožily další nabitý den. Verusha se převtělila do role průvodce a zavedla nás do turisticky nejatraktivnějších lokalit moravské metropole. Viděly jsme Špilberk, jeho hradby a kazematy i s vězením, naštěstí si tam nikoho nenechali :-). Zato nám zde ovšem vyvrátili pravdivost veškerých hrůzu nahánějících historek. Prošly jsme celé centrum a na oběd jsme se stavily v cenově příznivé hospůdce s "roztomilou pánskou obsluhou". Dále následoval Petrov a vyhlídka z věže, měla jsem malou závrať, a také obelisk a zahrady, o těch ale Verča jen vyprávěla. Také jsme zhlédly mnoho budov zvenku - JAMU a Husu na provázku a Mahenovo divadlo a Janáčkovo divadlo a tělocvičnu s lezeckou stěnou Rajče a obchodní domy a restaurace atd.... Zajímavá byla prohlídka vysušených těl v kapucínském klášteře, ale tam to na mne nepůsobilo zrovna příjemně. Obvzlášť pohled na ženu pohřbenou zaživa byl hrozivý.

Pak jsme se rozptýlily u stánku s korálky, kde jsem si koupila dva náramky a Moněnka se rozhodla obdarovat svého milého Šrámistu. Když už jsem ho zmínila, jestli pak víte, že Ondra (Monina spřízněná duše) má lopije ??? Nebojte, není to nic hrozného, dá se to v klidu překonat. Stačí to napsat takhle: "Šrámista málo pije, a proto ho bolí hlava". No ale holky byly už asi z chození po městě unavené, jinak si nedovedu vysvětlit, že nerozuměly, co říkám. Zajímavé: Leňa věděla, co jsou lopije, a naprosto se mnou souhlasila :-o.

Hruš přifrčela Studentem ke Grandu a jelo se k Hruškům domů. Mají to tam moc hezké. Osvěžily jsme se sprchou, trochu spočinuly, a pak jsme vyrazily do víru nočního života. Slyšeli jste už, že v Brně je hospoda, kde má každý na svém stole vlastní pípu, a že si můžete elektronicky přivolat obsluhu a nebo objednat? No tak tam jsme přesně byli, ráj pro líné a nedočkavé, hospoda Mamut. Byl to pěkný večer, jedlo se a pilo, např. vepřové koleno, ale o tom až jindy. V hospodě se nás sešlo hafo. Jednak skupina Oliverushmonhruš s Leňou, ale také Magda a Hlouška a Bára a Vojta. Bylo veselo. Pak jsem okusila kouzlo brněnského rozjezdu, nádhera. No a pak jsme pěkně šly spát. Nebyla to ovšem příliš klidná noc, alespoň pro jednu z nás ne.

Návštěva Macochy

Do Moravského Krasu jsem se opravdu těšila, protože jsem tam jela poprvé. Ráno jsme se vypravili od Verushy (i s Vojtou) a na nádraží jsme nabrali Moňu, která mezitím dorazila do Brna. Bylo moc hezky, takže jsme se při výstupu k můstkům nad Macochou docela zapotili. Procházka to ovšem byla pěkná a to nejlepší teprve přišlo. Krápníkovými jeskyněmi vedoucími na dno propasti nás vedla zkušená průvodkyně, která zřejmě svůj výklad opakovala již miliónkrát, jelikož vtipné pasáže svého výkladu odříkávala tak suše, jak jen to šlo. Možná to bylo schválně :-). Každopádně na dně bylo krásně.

Poté následovala projížďka lodičkou po řece Punkvě, kde nás její řidič opět děsil možností potopení našeho plavidla. Naštěstí jsme se na povrch dostali živí a zdraví, ovšem také řádně prokřehlí. Na oběd jsme se stavili v příjemné hospůdce, kde jsem byla obviněna z flirtování s číšníkem. Musím to uvést na pravou míru, byla jsem pouze přiměřeně zdvořilá,nic víc :-o.
A ještě jsme se jeli koupat do Mariánského rybníka, což nám přineslo příjemné osvěžení uprostřed horkého dne. Pak jsme vyzvedli z nádraží Leňu, která se rozhodla k nám připojit na část naší výpravy.

Večer přišla bouřka a k tomu jsme grilovali, ovšem nakonec se to docela dobře zvládlo dohromady. Vojta griloval jako profesionál v zástěře a zbytek popíjel, bavil se a hlavně mazlil s krásnými štěňátky od Benušky, což je Verushky a Vojtova krásná pejsinka. Večer opět pokus o dokoukání Psycha, opět neúspěšný. Museli jsme se přece pořádně vyspat na další den.

Cesta napříč českými luhy a háji

Já jsem vyjela na hometour již v neděli po poledni a dorazila v 18:45 na kusou kolej na brněnské hlavní nádraží, kde už na mě čekala Verusha se svým Vojtou. Strávili jsme spolu poklidný večer nejprve u pivka a posléze přesunem do Zastávky u Brna, kde Verusha bydlí. Byla jsem dost unavená z úmorné cesty vlakem, protože bylo vedro, takže jsme film Psycho, který jsme si chtěly dát "na uspání" nedokoukaly. Spala jsem na postýlce ve večerníčkovském povlečení.