Další dobrodružství na Slovácku

Ve čtvrtek jsme se probudily do dalšího pršlavého dne. Naším původním cílem bylo strávit noc na Slovensku pod širákem. Tento plán jsme ale již minulého dne odvolaly, protože počasí nám zkrátka nepřálo. Přesto jsme se však přes hranice vydaly, a to do nedalekého Trenčína a na Skalku, kde Moňa s kámošema leze.

Na česko-slovenských hranicích nechtěli celníci propustit Hruš, která neměla občanku ani pas, ale pouze potvrzení o tom, že se jí občanka dělá :-o. Nějak jí prostě nedošlo, že se pojede přes hranice. No, tvářili se na ten kus papíru všelijak, ale nakonec se jelo.

Na Skalce jsme původně chtěly zkusit něco vylézt, ale přihnal se déšt, a tak jsme zalezly do auta a jely do Trenčína. Aspoň jsme si ale předtím zaházely žabky do Váhu.

Trenčín se mi líbil. Dominantou města je obrovský hrad na skále, kam jsme samozřejmě šly. Zaplatily jsme si výstup na věž a malou exkurzi s výkladem průvodkyně, která ho měla dost špatně nadřený nazpaměť a pořád se chudák zakoktávala. Z věže byl krásný výhled na město i okolí. Pak zase pršelo, tak jsme se schovaly pod stříšku na kofolu.

Ze Slovenska jsme zamířily zpět do Bojkovic a Hruš opět projela na dobré slovo :-). Šly jsme navštívit Leňu Klimentovou, která bydlí kousek od Moni. Tam nám přichystali královské pohoštění a hlavně výborný karamelový řez, na který jsme se opravdu těšily.

S Leňou jsme se rozloučily a vydaly se do lázeňského městečka Luhačovice. Prošly jsme se po kolonádě a ochutnaly "Vincentku". No a výlet jsme zakončily pozdním obědem v rybí restauraci. Moc nám chutnalo, až na Hruš, která si nic nedala, protože jí bylo špatně. Čím pak to asi bylo, když předtím snědla lázeňskou oplatku, trubičku s krémem atd.... :-)

Když jsme se vracely z Luhačovic, začalo hrozně pršet a přišla bouřka. Uchýlily jsme se k Moně do bouldrovny, kterou si zřídili v místní sokolovně. Veruša si tam schrupla, Hruš a Moňa se poctivě snažily a já tak trochu :-).

Večer jsme chtěly konečně vyzkoušet nějakou bojkovickou hospodu, kde by točili "Janáčka", ale nějak jsme na tu správnou nemohly natrefit a byly jsme unavené, tak jsme šly domů. Nakonec jsme se pobavily velmi příjemně :-).

Moňa otevřela nějaké podivně šumivé víno od strýce, ale bylo dobré. Můj taťka mi později řekl, že úplně čerstvá vína mají často bublinky, takže zkažené určitě nebylo. No a hrály jsme Sázky a dostihy. Nejdřív to byla trochu nuda. Hruš se pořád vztekala, že stojí na distanci, ale pak se hra rozjela. My s Moňou jsme si to pod vlivem vína užily asi nejvíc. Vtipné bylo vzájemné přesvědčování k prodeji koní, které jsme potřebovaly do stájí. Moňa tak dlouho přesvědčovala Verušu, ať jí prodá Dahomana, že si to nakonec ani nezapamatovala, když jí ho Veruša konečně prodala. Chvíli jsme hrály, pak byla Moňa zase na řadě a povídá: "No tak Veru, už se rozhodni, jestli mi toho Dahomana dáš!" Pak jsem zase já Moně za jednoho koně nabídla trenéra a dala jsme jí vybrat, jestli chce dvojku nebo čtyřku a Moňa na to suverénně, že chce trojku! :-)

A večer ještě neskončil. Hruš s Moňou chtěly hrát mariáš, ale já s Verčou jsme to neuměly. Začaly nám ho vysvětlovat a přitom Moněnka vystřízlivěla a Verusha usnula :-). Tak jsme ve třech daly asi 2 hry a šly jsme spát. Opět další den naplněný zážitky a já už to pomalu ani nemám kam ukládat :-)).